Keramice se věnuju od dětství.
Během studia na vysoké vznikla značka najs, která by letos oslavila svoje sedmnáctiny.
A teď je čas na změnu.
Před pár lety mi přišla do cesty divoká hlína (tedy přírodní, průmyslově nezpracovaná). Nenápadně, v naší Břevnovské zahradě. Bylo potřeba udělat výkop kvůli izolaci vlhkých zdí. Na nějaký čas se na zahradě objevily hromady rezavé jílové hlíny. Možná ji sem kdysi navezli z klášterní cihelny, která před druhou světovou válkou stávala v dnes bezejmenném místě v dolíku mezi vypichem, Bělohorskou ulicí, plochodrážním stadionem Markéta a revitalizovaným sadem lemovaným ulicí u Vojtěšky.
Měla jsem tu hlínu skoro naservírovanou, pod okny mého Břevnovského studia. Až později jsem začala hledat další vhodné materiály, třeba "divoký porcelán" ve vytěžených kaolinových lomech na Karlovarsku.
Režná, neupravená divoká hlína začala dávat mojí tvorbě jiný výraz. Od jemného, dokonale hladkého povrchu porcelánu, který stál na začátku tvorby pod mojí předchozí značkou, jsem, tak trochu z ničeho nic, začala objevovat krásu materiálu v jeho nejhrubší (ale možná naopak nejčistší?) podobě.
Pestrou paletu barev, glazur a pigmentů pro barvení porcelánových hmot, vystřídala jen bílá matná glazura a čím dál častěji i neglazované hrubé povrchy přírodních hlín. A postupně se rodil nový projekt.
wild clay stories ... příběhy (z) divoké hlíny
